Tablety ve výuce mají děti připravit také na jejich profesní život, říká ředitel projektu Škola dotykem

3. 2. 2017 Novinky
Tablety ve výuce mají děti připravit také na jejich profesní život, říká ředitel projektu Škola dotykem

Už tři roky modernizují výuku po celé České republice. Ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř (EDULAB) a také projektu Škola dotykem Michal Orság vidí největší přednost tabletů v tom, že je žáci začnou využívat i mimo výuku jako pracovní pomůcku. Snaží se tím zvýšit ICT gramotnost dětí a připravit je na jejich profesní život.

Ve společnosti jsou nyní dva názorové tábory. Jeden je pro tablety ve výuce, druhý ne. Jak byste přesvědčil ty, kteří nesouhlasí?

V českých školách se podle nás dlouhá léta učí pořád stejným stylem. My můžeme jenom těžko odhadnout, co budou muset dnešní děti umět, aby se prosadily na trhu práce třeba v roce 2035. Pokud se výuka ani trošku nemodernizuje, nedokážeme je na budoucí zaměstnání nijak připravit. Cílem našeho projektu je zvýšit digitální gramotnost žáků a učitelů a naučit je přemýšlet o tabletech a technologiích jinak. Ne aby je brali pouze jako zdroj zábavy, ale i jako pracovní pomůcku. Oni sami potom poznají, jestli se jim v danou chvíli hodí více tablet nebo tužka s papírem.

Jak hodina s technologiemi vypadá?

Učitelé vytvářejí průběh hodiny podle vlastního uvážení. Byla by chyba jim nadiktovat, co mají dělat a strčit do ruky tablet. Jsou to kreativní a vysokoškolsky vzdělaní lidé. Učitel je stále ten nejdůležitější element ve třídě, jen už nemusí být nositelem všech znalostí, je potřeba, aby výuku vedl, moderoval. Náš projekt poskytuje učitelům pravidelné školení a ukazuje nové možnosti, jak výuku obohatit něčím netradičním. Někdy používají tablet třeba celou hodinu, ale potom na něj dva dny vůbec nesáhnou. Tradiční pomůcky jako učebnice, papíry a tužky ze tříd příchodem technologií nemizí.

V čem vidíte největší výhodu tabletů?

Oživují dětem výuku a jsou pro ně ve třídě něčím novým. S tablety se učí interaktivně, žáci při vypracování kvízu rovnou vidí výsledky nebo mohou studovat 3D modely. Když si pouští vzdělávací video, každý si může na svém zařízení přehrávat podle vlastního tempa, nejde jen o jedno přehrání na velké obrazovce vpředu třídy. Tablety také dokáží propojovat žáky nebo i předměty mezi sebou. Například během tělocviku si mohou děti změřit rychlost běhu a také natáčet videa. Společně ve fyzice je potom rozebírají.

Myslíte, že bez technologií předměty propojené nejsou?

Určitě jsou, tablet by měl být jen další pomůckou k prohloubení mezipředmětových vztahů. Samotný přístroj rozhodně výuku nespasí. Byla by chyba si myslet, že technologie najednou posunou výuku někam na vyšší úroveň. Má to být jedna z možností, na kterou se může učitel obrátit kromě tradičních pomůcek. Pomocí tabletů navíc pozorujeme i změnu vztahu mezi žáky a kantorem. Když učiteli něco nejde, může se obrátit právě na děti, které s těmito přístroji většinou umí více. Učitel se pak stává spíše moderátorem výuky a není to pouze výklad jednoho člověka, ale společná práce.

michal-orsagCílem našeho projektu je zvýšit digitální gramotnost žáků a učitelů a naučit je přemýšlet o tabletech a technologiích jinak

Nemůže se ale stát učitel obětí šikany, protože něco nezvládá?

Z našich zkušeností plyne, že žáci u učitele spíše oceňují snahu přijít s něčím novým a moderním. Pokud by ale byl kantor už dopředu rezignovaný, mohl by nějaký problém nastat. Horší postup je pak žáky shazovat a nenechat si vůbec poradit.

Jako další problém si představuji hry během výuky. Dá se jim nějak zamezit?

My používáme aplikaci na management třídy, Samsung School, díky které má učitel naprostý přehled o všech tabletech v učebně. Kantor může dokonce vytvořit i seznam povolených aplikací, takže některé nainstalované hry nepůjdou vůbec ani pustit. Podobný princip funguje i v některých počítačových učebnách, kdy má učitel přehled o tom, co se děje na všech obrazovkách. Tento systém s centrální aplikací používáme a osvědčuje se. Pokud by ale nebyly tablety centrálně sjednoceny, mohlo by být těžké výuku vést.

V projektu máte celkem dvanáct různých základních i středních škol. Jak se vybíraly?

Chtěli jsme mít zastoupení po celé České republice, oslovili jsme tedy různé školy ve všech krajích. S některými jsme spolupracovali jednorázově už dříve. Školy poté prošly neformálním přijímacím řízením. Spíše nás zajímalo, jakou mají o tabletech ve výuce představu nebo vlastní vizi do budoucna. Na základě toho jsme pak vybrali finální dvanáctku. Každá z těch škol je úplně jiná. Máme veliké gymnázium v Praze nebo základní školy v Liberci či Jáchymově či malotřídní školu v Nemyčevsi. Pokryly jsme první stupeň i maturitní ročníky.

Co všechno školám poskytujete?

Kromě kompletního vybavení jedné třidy technologiemi hlavně pravidelné semináře. Je totiž špatně jenom dodat technologie a nechat školu, ať si poradí. Podobné pokusy v Česku už proběhly a je to chyba. Pokud učitel nebude s přístrojem umět pracovat, nechá ho ležet v krabici. Obecně jsou školy u nás poměrně dobře vybavené, chybí ale pravidelné vzdělávání kantorů. My se snažíme dávat učitelům metodickou podporu. Ukazujeme jim, co všechno se s tablety dá dělat, doporučujeme aplikace a spoluvytváříme obsah. Učitelé se pak vrací na semináře a přednáší o svých zkušenostech jiným kolegům. Hodně navzájem spolupracujeme a pracujeme koncepčně.

Vybavená učebna připadne jedné třídě, nebo se tam může střídat celá škola?

V prvním ročníku projektu probíhala intenzivní výuka v jedné vybrané třídě na škole. Ostatní učitelé se svými žáky tam také samozřejmě mohli. Loni jsme se rozhodli učebny otevřít všem a záleží na konkrétní škole a domluvě mezi učiteli.

Kolik taková třída vůbec stojí?

Pokud se bavíme o základním vybavení jako tablety, počítač, interaktivní tabule nebo aplikace, budeme se pohybovat kolem částky 600 tisíc korun. Cena může jít dolů na základě počtu tabletů nebo toho, zda se objedná menší nebo větší obrazovka. Nejmíň odhaduji cenu na pět set tisíc. Náš projekt probíhá ve spolupráci se společností Samsung, která dodává i veškerá zařízení. Vyvinula také například centrální aplikaci, ze které mohou kantoři všechno řídit a posílat žákům materiály.

Dá se projekt vůbec dlouhodobě finančně zvládnout?

Soukromý sektor je schopný pokrýt projekt v našem rozměru, tedy kolem dvanácti tříd. Při nějakém větším rozsahu bychom ale potřebovali najít jiné finanční zdroje. Například Ministerstvo školství nebo finance z Evropské unie. Nechci ale, aby se pouze nakoupily technologie. Vše musí probíhat na základě dlouhodobé koncepce. Myslím, že by to měl být cíl vzdělávání do následujících let a výuku pomocí technologií modernizovat.

Autor: Jakub Šedivý, student Vyšší odborné školy publicistiky