Syndrom vyhoření trápí každého pátého českého pedagoga. Nezvládají například oddělit osobní a profesní život

3. 9. 2018 Novinky
Syndrom vyhoření trápí každého pátého českého pedagoga. Nezvládají například oddělit osobní a profesní život

V pondělí se děti vracejí do školních lavic. Postaví se před ně zhruba 150 tisíc učitelů. Zhruba dvacet procent z nich přitom trpí vyhořením. Zjistili to vědci z Univerzity Karlovy. K nabrání nových sil pedagogům nemusí stačit ani skoro dvouměsíční letní prázdniny.

 

 

„Do školy jsem přicházela s podivnou vnitřní úzkostí. Ztrácela jsem chuť a nadšení z vymýšlení nových forem a metod práce,“ přibližuje pro Radiožurnál učitelka ostravské základní školy Dana.

Nechuť k práci u ní trvala několik týdnů. Pedagožka ale není sama, koho vyhoření trápí. Podle výzkumu týmu vědců z Pedagogické a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy tím trpí zhruba každý pátý učitel. A to se pak projevuje i v jejich výuce.

„Klesá citlivost na žákovské potřeby. Rapidně klesá trpělivost s dětmi a s vyjednáváním u případných konfliktů,“ popisuje psycholožka Irena Smetáčková.

Alespoň některé z těchto znaků pak má dalších 65 procent pedagogů. „Na jednu stranu cítí vyučující nízkou míru podpory ze strany veřejnosti a školských institucí. Druhá část příčin se týká života uvnitř školy, takže vyhoření bylo častěji zjištěno u vyučujících, kteří jsou na školách, kde panují špatné kolegiální vztahy,“ vysvětluje Smetáčková.

Vědci také zkoumali, jak se na psychické pohodě kantorů podepisuje jejich životní styl. Zjistili, že učitelé například často neumí oddělit práci od osobního života.

„Více než polovina učitelů toho není schopná. Práce se jim propíjí do jejich běžných životů, což je na jednu stranu velmi pochopitelné, ale na druhou stranu je to jeden ze základních preventivních faktorů,“ říká psycholog Radek Ptáček z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

„Poměrně malé procento učitelů se pravidelně hýbe. A víme, že pravidelná fyzická aktivita je základním předpokladem fyzického, ale i duševního zdraví,“ dodává. Do výzkumu se zapojilo přes 2000 českých učitelů.

Nejen základní školy

„Učitelé mají někdy problém přiznat si, že se necítí v některých situacích při své práci dobře, mají pocit, že přiznat to by bylo profesním selháním, ale rozhodně to tak není. Každý má právo si říci, že dnes mne to a to vážně naštvalo. Důležité je něco s tím zkusit dělat,“ uvádí docentka Irena Smetáčková z Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

„Pocit vyhoření je stále poměrně tabuizován, učitelky a učitelé jej cítí jako svůj osobní neúspěch a nechtějí o něm mluvit, což je jen dalším krokem k plnému rozvoji tohoto syndromu,“ doplnila Miluše Vondráková, vedoucí metodička pro primární a preprimární edukaci vzdělávací organizace EDULAB.

Ve spolupráci s Katedrou psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy provedl vzdělávací organizace EDULAB od dubna tohoto roku rozsáhlý výzkum mezi učitelkami a učiteli mateřských škol. Jeho cílem bylo zjistit, jaké je riziko syndromu vyhoření u zmíněných pedagogů a na základě zjištěných výstupů jim nabídnout účinnou pomoc. Výsledky budou zveřejněny na podzim.

EDULAB v návaznosti na výzkum nabídne pedagogům ve spolupráci s Katedrou psychologie UK vzdělávací semináře, které jim pomohou se syndromem vyhoření bojovat.

Zdroj: iRozhlas.cz